Příběh, který se neměl stát

Bylo mi 10 let a byla jsem zrovna na velkých prázdninách u babičky. Většinu času jsem trávila se svou kamrádkou od narození Monikou a jejím o dva roky starším bráchou Kamilem. S Mončou jsme byly stejně staré, no já o týden starší. Její bráška byl také můj dobrý kamarád a v tu dobu se mi hodně líbil. Asi třetí den mé návštěvy se mě Kamil zeptal, jestli s ním nechci chodit a já samozřejmě řekla ano. Asi hodinu jsme si povídali u mě na zahradě, když jsem si vzpoměla na Monču a tak jsme šli za ní. Domluvily jsme se s Mončou, že u nás tu noc přespí a tak tomu i bylo, V osm večer jsem odešly k nám. Celou noc jsme nespali, jen si povídali. Řekla jsem jí vše o mě a Kamilovi. Nevypadala zrovna nadšeně, ale ani mi to nerozmlouvala, toho jsem si na ní nejvíc cenila, vždy mě nechala, ať se spálím a poučím se. Hodněkrát mi to pomohlo.
Byla jsem s Kamilem už přes měsíc, to byla asi jediná pozitivní věc, můj vztah s Monikou se zhoršoval. Byla jsem skoro pořád s jejím bráchou a na ni jsem neměla tolik času.
Bylo zrovna 11. srpna 2006, pátek. Seděla jsem na velké houpačce na naší zahradě a čekala na Kamila. Najednou se objevil, sedl si vedle mě a chytl mou ruku. Pěkně se usmál a začal mi říkat jak moc mě má ráda a kdesi cosi a vše ukončil tím, že se musíme i přes to rozejít. Dál už jsem ho neposlouchala, v hlavě se mi totiž zrodila myšlenka, že mu t vše poradila Monika. vyvlíkla jsem se z Kamilovi ruky a běžela za ná na zahradu. Seděla zrovna u okrasného jezírka a něco trhala.
"Jak si to dovoluješ?" zakřičela jsem na ní. Otočila se  a dívala se na mě nechápavě. Vysvětlila jsem jí, že se se mnou její bratr rozešel kvůli ní. Zapírala, říkala, že to není jak si myslím, že ani nevěděla, že se se mnou chce rozejít. Nevěřila jsem jí ani slovo, měla jsem na ní zlost. Něco říkala a ve mě jen rostl vztek. Najednou jako by ve mě něco vybuchlo jsem zakřičela: "Nenávidím tě, nenávidím!" a rozběhla jsem se pryč. Běžela za mnou a volala, ale já se neotočila. Přeběhla jsem před zrovna jedoucím zeleným autem na silnici a už jsem byla na druhé straně a najednou rána.Otočila jsem se a viděla Monču od krve ležet na zemi a řidiče zeleného auta volat sanitku. Doběhla jsem k ní, klekla si a objala jí. Držela jsem ji až do příjezdu sanitky, která vylákala všechny lidi. Někdo mě od ní odtáhl a doktor oznámil, že je mrtvá, zemřela chvilku po nárazu. Vytrhla jsem se tomu, kdo mě držel a utekla na pole, kde jsme měli s holkama klubovnu. Za chvilku se tam objevil Kamil.
"Musela mi zamřít v náručí, chápeš? A kvůli mě, kdybych jí neobvinila, že ses se mnou rozešel kvůli ní, nemusely jsme se pohádat a neběžela by za mnou a nesrazilo by jí to!" brečela jsem mu na rameni.
Celý týden jsem pak byla zamčená v pokoji a kromě Kamila a mého staršího bratra Filipa, který kvůli tomu přijel, jsem tam nikoho nepuštěla.Jen jim dvoum jsem řekal, že je to má vina, ale oba dva se mnou zásadně nesouhlasili.
Na pohřbu jsem stále brečela, dokonnce jsem viděla poprvé plakat i Kamila, Za další týden jsem se s ním musela rozloučit. Donutil mě, abych mu slíbila, že se z toho nebudu obviňovat, ale já i teď vím, že to byla má vina. Kamil se se mnou tenkrát rozešel, protože bych stejně odjela. Monča mluvila pravdu a já jí nevěřila, díky tomu zemřela.
"Nejhorší je, že poslední, co jsem jí řekla, bylo, že jí nenávidím." svěřila jsem se tehdy na poli Kamilovi a tuto větu ode mě slýchá pořád.
"Ona ví, že ji máš ráda!" a tuto větu slýchám stále já. Z Kamila je skateák, což vím podle fotek, protože už jsem ho dlouho neviděla, ale i přes to se mnou není ten bezcitný skateák, ale ten Kamil, který si je jistý, že to nebyl má vina, jako ten Kamil, tehdy jako dítě, kdy jsme byli nerozluční přátelé, někdy i něco víc...

Tragická láska

 

Chtěla bych se s Vámi podělit o jeden příběh, který se stal před třemi lety ve Slezsku. I když to bude znít neuvěřitelně, těžko se takové věci věří.

Žila mladá dívka jménem Zuzana a odjela na letní tábor. Velmi se na něj těšila, protože to byl její poslední tábor před vysokou školou.

Na táboře poznala Erika, vedoucího o rok staršího než je ona. Již od samotného začátku se jí Erik líbil a když je přiřadili k jednomu oddílu, byla štěstím bez sebe, že s ním bude trávit hodně času. Jenže po pár dnech bohužel přešla radost, protože Erik jí nevěnoval pozornost ani na ní skoro nemluvil, jen jednou při noční hře si popovídali o její vysoké a jeho práci. Bylo jí to velmi líto a jednoho dne se rozhodla, že pojede domů, nemohla tu lásku už skrývat a bylo jí to velmi líto a tak si začala balit věci. Později přišla na poslední oběd a chtěla jít vše oznámit hlavnímu vedoucímu, ale cestu jí zastoupil Erik a poprosil jestli s ní může mluvit a ona kývla. Sedli si k nejbližšímu volnému stolu a on jí oznámil, že je do ní zamilovaný a chtěl by s ní chodit.

Poté se její život obrátil o 180 stupňů. Byla s Erikem velmi šťastná, zbytek tábora si užili a přišel odjezd domů, naštěstí bydleli pouhých pár kilometrů od sebe.

Doma se scházeli denně a byli hodně zamilovaní, milovali se víc než si člověk dovede představit. Byl to krásný vztah. Erik poté odjel na dva týdny k babičce, ale nemohl to bez Zuzky vydržet a tak se po týdnu rozhodl jet zpět domů za ní.

Vystoupil z autobusu a běžel k ní.Otevřel mu její bratr a oznámil mu, že Zuzana odjela na vysokou školu. Nemohl uvěřit svým očím. Jak mu to mohla udělat? Vzpomínal si na debatu tenkrát na táboře, kdy mu vyprávěla, že chce jet na vysokou školu daleko od domova a už se nikdy nechce vrátit. Chtěla začít od začátku a už nikdy se rodině neukázat. Nemohl uvěřit, že to udělala i jemu. Šel ihned domů.

Sedl si na postel a začal psát dopis, poté se podíval na její fotku vedle postele, natáhl se a připravenou žiletkou se řízl na zápěstí.

Ve stejnou dobu na vlakovém nádraží ve stejném městě Zuzana vystoupila z vlaku a šla domů, kde se vysprchovala a šla spát, bylo to dlouhých pět dní, kdy objížděla vysoké poblíž a hledala školu, kam by jí vzali, jen proto ať může zůstat s Erikem.

Další den ráno si její mladší brácha vzpomněl, že pro ni včera Erik byl, měla radost že je zpět a běžela k němu. Zaklepala a dveře se otevřeli, někdo je pořádně nezavřel, zavolala do ticha jméno své lásky, ale nikdo se neozval, vzpomněla si, že Erik často sedával v posteli a poslouchal písničky, proto šla nahoru do jeho pokoje, ale místo pohledu na svého miláčka jí čekal hrozný pohled na krvavou skvrnu u postele, zakrvácenou žiletku a dopis ležící kousek od ní. Sedla si na postel a četla dopis: Miláčku, já s Tebou chtěl strávit celý život, ale ty si mě opustila a tak nemám pro co žít! Snad se k tomuto dopisu někdy dostaneš. Miluju Tě Erik

Nemohla tomu uvěřit, ale nechtěla bez něj dál žít a tak vzala jeho žiletku a...

Ale to bohužel nevěděla, že Erik svou sebevraždu přežil, díky sousedce, která jim chodila zalévat květiny. Když se v nemocnici probral, seděla vedle něj jeho maminka a hrozně plakala, pověděla mu vše o Zuzaně, o tom, že se vrátila a pak zemřela v jeho posteli.

Erik je v přítomnosti na psychiatrické léčebně, kde se už dlouho snaží spáchat marně sebevraždu, chtěl by být s ní...

Rozloučení

Není to nijak dlouho, kdy mi v kapse zazvonil telefon, volal Pavel, můj velmi dobrý kamarád! Chtěl se neprodleně sejít, jenže já byla zrovna na měsíc u rodiny, která bydlela přes půlku republiky daleko. Bylo slyšet, že ho to zaskočilo a nelíbilo se mu to, ale řekl jen oukej a ukončil hovor.
O týden později mi volal znovu, ale tentokrát mi oznámil, že se potřebuje doopravdy sejít a já nechápala, vždyť jsem mu říkala, že jsem pryč. On se ale jen zasmál a řekl, že to ví a že je ode mě jen pár metrů a ať se podívám z okna a já tak učinila a doopravdy. On seděl na lavičce v protějším parku. Oblékla jsem se šla za ním. Nerozuměla jsem tomu, proč za mnou jede takovou dálku, muselo to být něco vážného, ale hrozně ráda jsem ho viděla, poslední dobou jsme měli totiž napjaté vztahy a skoro vůbec jsem se neviděli.
Jakmile jsem si sedla vedle něj, objal mě a řekl,že mě má rád.
"Proč jsi tady?" zeptala jsem se a vyznělo to asi jako výčitka, protože se na mě podíval velmi smutně a zaraženě.
"Chtěl jsem tě vidět, popovvídat si tak o všem možným, moc si mi chyběla." usmál se na mě a pohladil po ruce, kterou jsem měla polože nou na svém stehnu. Usmála jsem se na něj a chovala se jako by vůbec nebylo divné, že je tam. Povídali jsme si o všem možným a Pavel pak zača být sentimentální a vzpomínal na naše staré časy.
Jak jsme se poprvé potkali, kdy jsme s kámoškou seděli u rybníka a najednou na mě ze zadu skočil obrovský vlčák, řvala jsem jako na lesy, byl to jeho pes. Přišel a odtáhl ho ode mě a jako omluvu mě a kámošku pozval na kafe a my to s radostí přijaly. Byl to úžasný den a z nás se okamžitě stali kamarádi. nebo jak jsem spolu jeli na koncert Kabátů a tam do mě valil jeden kluk, nevěděla jsem jak se ho zbavit a Pavel šel zrovna pro pití, chodil za mnou úplně všude, neměla jsem jak mu utéct a Pavel mě nemohl najít, ztratila jsem se v davu a ten kluk už za mnou nechodil, ale Pavel měl o mě takový strach, že vyběhl na pódium a přes mikrofon začal volat mé jméno, dokud jsem se neprocpala blíž a on mě neviděl. Byla to legrace. Nebo jak jsem slavila narozeniny a on si chtěl ze mě udělat legraci a tak mi koupil dárky dva, jeden skutečný a jeden jen pro legraci. Když jsem rozbalovala ten druhý, pořád se zákeřně usmíval, ale já si toho vbůbec nevšímala. V dárku jsem našla krabičku s malýma žábama a já se žab hrozně bála a tak jsem krabičku odhodilo, ale ona se otevřela a žáby se nám rozprchali po celém bytě, takže jsme měli an oslavě veselo.
Celé odpoledne jsme se nasmáli nad historkama, bylo to super a on se k večeru rozhodl, že už bude muset jet. Nabídla jsem mu ať počká do rána u nás a on souhlasil. Poprosil jestli se nepůjdeme projít někam na nějaký kopec a tak jsme šli. Na vrcholku nejvyššího kopce onoho města jsme si sedli na deku a otevřeli piva. Se zalíbením mlčky jsme koukali na západ slunce, byl to úchvatný pohled, zůstali jsme tam dlouho do noci a pozorovali hvězdy a povdali si. Stále mi opakoval jak jsem jeho nejlepší kamarádka a jak moc mě má rád. Bylo to skvělé, ale už bylo pozdě a mě se chtělo spát a tak jsem šli domů. před dveřma do mého pokoje mě objal a pošeptal jak moc mě má rád a že na to nemám nikdy zapomenout. Dala jsem mu pusu na tvář a šla spát.
Ráno jsem se probudila a šla si udělat kafe a na stole jsem našla obálku s mým jménem a uvnitř dopis: Nijak lépe nešlo strávit ten den než s Tebou. Já musím odejít, osud tomu tak chtěl. Mám tě moc rád, prosím nezapomeň na mě. S láškou navždy Tvůj Pavel
nevěděla jsem co to má znamenat, když najednou v televizi hlásili, že v onom městě našli mladíka mrtvého na tom kopci, na kterým jsme seděli včera spolu s Pavlem, maldík zemřel na nějakou nemoc. Po chvíli zaznělo i Pavlovo jméno a mě bylo na jednou vše jasné. Pavel věděl, že umírá a přijel se rozloučit se mnnou...
Vždy mi bude moc chybět! A nikdy nezapomenu na chvíle strávené s ním!!!

Milovat můžu jen jednoho

Již tomu mělo být 8 měsíců, kdy jsem začala chodit s Pavlem. Nebyl to sice žádný krasavec, ale měl srdce na pravém místě. Dali jsme se dohromady po smrti mé babičky, do té doby jsme byli jen kamarádi, ale bylo to v době kdy jsem neměla nejlepší nálady a tak na mě byla většina přátel naštvaná a moc se o mě nezajímali, Pavel se o babiččině smrti dozvěděl od bráchy a ihned šel za mnou a byl se mnou každý volný čas a já se do něj zamilovala. Bylo mi s ním skvěle, měli jsme své zavedené plány, pondělky patřili mému výběru činností, úterky zase Pavlovo výběru, středy znamenaly kino, čtvrtky byly bazény, pátky jsme trávily u něj, kde jsem také i spala, soboty předvídaly výlety a neděle jsme se scházely s přáteli na kulečník a šipky. Jednou nám, ale překazil tyto plány Pavlův šéf a odvolal Pavla na týdenní služební cestu. Neuměla jsem si představit ani jeden den bez něj, natož týden. Ale nic jiného než kývnout a přežít to nám nezbývalo. V neděli po šipkách jsme se rozloučili, protože Pavel odjížděl už ve tři ráno.
Když jsem se v pondělí probudila našla jsem na mobilu 4 sms, všechny od Pavla. V jedné mi oznamoval, že už vyjíždí, ve druhé mi psal, že zastavili na snídani v nějaké restauraci a že mu moc chybím, ve třetí jsem se dozvěděla, že už dorazili a v poslední mi přál krásné ráno a popisoval jak moc mě miluje a jak moc mu chybím. Bylo mi najednou velmi smutno a navíc byly velké prázdniny a tak jsem ani do školy nešla. Připadala jsem si najednou hrozně sama a nevěděla jsem co dělat, když se najednou ozval telefon, volal Pavel a jen proto aby mi řekl, že mě miluje a myslí na mě, telepatie asi funguje, to jsem přesně potřebovala slyšet. Napsala jsem čtyřem kámoškám jestli něco nepodnikneme, protože jsem nechtěla sedět doma. Souhlasili, jen nevěděli co dělat. Vzpomněla jsem si na lístky na koncert, které jsem koupila na pondělí s Pavlem, jenže on tu nebyl a tak jsem navrhla holkám jestli nezajdeme tam, Mé nejlepší kamarádce Natce jsem darovala druhý lístek, co jsem měla a holky si je dokoupili.
Večer už připravené jsme se sešly u mě a autem vyjížděli do vedlejšího města na koncert Majka Spirita, kterého jsem zbožňovala. Před halou jsme se vyfotili a já rovnou fotku poslala Pavlovi a napsala, že jsme dojeli v pořádku. Ihned odepsal, že jsem krásná a že si to máme užít. Trvalo 20 minut než jsme se dostali dovnitř, ale stálo to za to, sál byl skoro plný a my se cpaly dopředu, povedlo se nám dostat až k podiu, byla jsem nehorázně šťastná. Po pár písničkách do mě Natka strčila a pošeptala mi, že na mě celou dobu kouká nějaký kluk. Nenápadně jsem se podívala a byl tam ten nejkrásnější kluk jakého jsem kdy viděla, zachytil můj pohled a usmál se, usmála jsem se taky a otočila jsem se zpět. Od té doby se naše oči a úsměvy setkávali velmi často. O pauze jsem šla koupit s Natkou pro mě a holky pití a toho krasavce jsme potkali na baru, představil se jako Martin a Natka nás asi chtěla nechat o samotě, protože náhle zmizela. Stála jsem u baru s Martinem a povídali jsme si, byl hrozně fajn, nakonec jsem ho pozvala ať se připojí k nám i s kluky, se kterými tam byl, bez zaváhání souhlasil. A společně jsme se vrátili zpět na místo.A to už Majk opět zpíval.
Asi za tři písničky jsem ucítila něčí ruku kolem pasu, otočila jsem se, byla to Martinova. "Jseš děsně sexy." pošeptal mi a mě se to líbilo.
V této póze jsme vydrželi až do konce koncertu a kluci nás pak šli doprovodit k autu. Šli jsem s Martinem pozadu a povídali si, pozval mě i holky zítra k němu, bude tam prý menší párty a grilovačka u bazénu. Chvilku jsem váhala, ale nakonec jsem souhlasila. Nevím proč, ale chtěla jsem ho znovu vidět.
Když jsem dojela domů, došlo mi, že jsem za celou dobu ani nenapsala Pavlovi a měla jsem výčitky svědomí a ihned jsem mu psala co nejdelší zprávu, že jsem se dobře bavila a že se omlouvám, že jsem nenapsala a tak dále. Ihned vzápětí mi volal a ptal se jak bylo a tak dále. Já mu prozradila o té zítřejší párty a on z toho nebyl zrovna nadšený, začal se vztekat a nadávat, že sotva odjede lítám za cizíma klukama a tak dále. Připadalo mi, že si myslí, že spím s jinými a že mi nevěří a děsně mě to naštvalo. "Já nejsem žádná děvka, abys mi nevěřil." a s těmito slovy jsem to položila. Po chvilce volal zase a já to típla, to se opakovalo dvakrát, poté jsem to již zvedla a on se mi omluvil, že mi věří a že je to jen nezvyk. Vzala jsem to, poté už jsme mluvili normálně.
Další večer jsem byla hrozně nervózní z té párty, ale na druhou stranu jsem se velmi těšila. Natka došla načas, ostatní to odvolali a tak jsme na tu adresu jeli samy Martin nás vítal v rodinném baráku plném lidí, když říkal menší párty nevěděla jsem, že tam bude asi 30 lidí, ale ani mi to nějak nevadilo, protože hostitel se věnoval hlavně mě, Natka ta lítala někde s klukama ze včerejška.Úžasně jsem se s Martinem bavila a tak když mě políbil, polibek jsem opětovala. Cítila jsem se tak zamilovaná a myslela jsem na to jak je to s Pavlem pouhý stereotip, kdežto s Martinem by to byla zábava a najednou jsem byla rozhodnutá se s Pavlem rozejít a zůstat s Martnem. Večer proběhl úžasně a Martin nám nabídl ať tam přespíme, že nepojedeme tak pozdě domů. Souhlasily jsme. Rozhodla jsem se přijmout jeho nabídku a přespat u něj v pokoji. Lehli jsme si a on mi stále opakoval, jak moc jsem sexy a já nakonec podlehla a vyspala jsem se s ním. Jen jsem byla zvyklá, že jsme si po tom s Pavlem ještě povídali a já usínala jako první, Pavel na mě vždy ještě koukal jak spím, ale Martin chviličku po tom usnul, ale nevadilo mi to, měla jsem stejně výčitky svědomí kvůli Pavlovi  a rozbrečela jsem se, to ho probudilo a zeptal se co se děje a já řekla, že nic a on ať tedy neřvu a spím a znovu usnul. Celou noc jsem spala velmi slabě. Ráno mě probudil mobil, Martinovi volal kamarád Lukáš, že je u něj u baráku a ať ho pustí dovnitř. Poprosil mě a Natku ať chvilku počkáme a pak se vytratíme zadem, nevěděla jsem proč, ale byla to zábava. Potom odpoledne mi volal a já se ptala proč jsme se museli schovávat a on se začal vztekat, že je to jen proto ať se to nedozví moc brzy a rozčiloval se a řval a mě to naštvalo a položila jsem to. Ani se potom neozval, nakonec jsem mu zavolala asi za 2 hodiny já a usmířili jsem se.
Scházeli jsem se spolu každý den a vždy to skončilo u něj doma u sexu. Až v pátek jsem byli v kině na filmu na kterým jsem byla s Pavlem na prvním rande a najednou jsem začala přemýšlet a došlo mi to všechno.
Milovala jsem kluka, co mi říkal, že jsem krásná a ne sexy. Milovala jsem toho, kdo mi zavolal zpátky, když jsem to položila. Toho, který byl se mnou, když jsem potřebovala a držel mě, když jsem byla na dně. Toho, který mi říkal miluji tě a tím mě vždy uklidnil. Toho, který se na mě díval, když jsem spala. Pavla, který mě vždy objal a políbil na čelo. Milovala jsem jeho, protože náš vztah nikdy netajil a neskrýval. Vždy mi říkal jak moc pro něj znamenám. A mě najednou došlo, že jsem udělala osudovou chybu, otočila jsem se na Martina a řekla, že už mám přítele a že ho nadevše miluji a že to mezi námi byla chyba, on jen pokrčil rameny a koukal dál na film. Zakroutila jsem hlavou a odešla. Běžela jsem k Pavlovi, který měl za chvilku přijet, najednou jsem toužila po tom stereotipu. U něj jsem rychle uvařila sýrovou omáčku s těstovinami, kterou milovala čekala na něj. Najednou se objevil a byl moc šťastný, že mě vidí a já taky. Nemohla jsem mu Martina tajit a tak jsem mu řekla celou pravdu a přísahala, že mě to mrzí. Byl velmi naštvaný, ale ještě ten večer mi odpustil a pustili jsme si právě ten film na který jsem byla v kině před chvilkou. A bylo to něco jiného, krásnější a já byla šťastná.
Byl to nejlepší vztah jaký jsem asi měla, ale bohužel jsem se za dva měsíce odstěhovala a my se museli rozloučit od té doby jsme se neviděli, už jsou to dva roky, odstěhoval se neznámo kam, ale často na něj vzpomínám a doufám, že ani on ne mě nezapomněl.

Spektrum citátů

Až na konci poznáš jak si měl začít...
Dej každému dni šanci, aby se stal nejkrásnějším dnem tvého života...
Nikdo se mě neptal, jestli se chci narodit, tak mi teď nikdo neříkejte, jak mám žít..
.Život je jako kniha, ale někdy je potřeba ji zavřít a začít číst novou...
Směju se, aby nikdo neviděl, že jsem smutná...
I přes bolest umět vstát, i přes bolest bojovat, to je hrdinství...
Přátelé jsou jako andělé, kteří nám pomůžou, když naše křídla přestali létat...
Naše oči musí být čas od času umyty slzami, abychom viděli svět jasněji....
Jen v neštěstí se pozná pravé přátelství..... 
Přítel je ten,který zůstává zatím co ostatní odcházejí.......
Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš co ochutnáš.
Jen tři slova v srdci měj : miluj,trp a odpouštěj!
Přátelé mají mít přednost před králi.
Podvod poznáme nejlépe podle toho, že vypadá přehnaně pravdivě.
Paměť je to, čím zapomínáme.
Až bude pokácený poslední strom, až bude poslední řeka otrávená, až bude chycena poslední ryba, tehdy poznáme, že peníze se nedají jíst.
Piji jen proto, aby lidé okolo byli zajímavější.

Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná.

Kdyby ti, co o mně špatně mluví, věděli, co si o nich myslím, pomluvili by mě ještě víc.

Kdo si zamiluje svou práci, ten vyhraje půl života.

Kdo nikdy nebyl dítětem, nemůže se stát dospělým.

Příroda to tak vymyslela, že každý nakonec nějak dostane, co si zaslouží.

Pes je jediné stvoření na světě, které vás miluje víc než sebe.

Půjčit je laskavost, dostat zpátky je zázrak.

Jak těžké je říct sbohem

Je to už velmi dlouho, byla jsem teprve malé škvrně a byl den, kdy jsem nastupovala do 1. třídy základní školy, tenkrát jsme bydleli v západních čechách. Vůbec jsem neznala nikoho, kdo by měl jít do stejné třídy jako já. Maminka mě zavedla až k místnosti, která se měla stát mou třídou a tam se se mnou rozloučila s tím, že přijde až skončíme, že bude čekat jen naproti  kavárně. Pamatuji si jak jsem jí vyháněla s tím, že už chci začít, moc jsem se do školy těšila, jako asi každé dítě.
Ve třídě jsem si sedla do 3. lavice v prostřední řadě, ani nevím proč, ale to místo zbožňuji do teď, líbí se mi sedět uprostřed třídy. A ten den byl můj osudový. Chvilku před příchodem učitelky se mě jeden kluk zeptal, jestli si nemůže sednout ke mě a já souhlasila. Představil se mi jako Lukáš a já tehdy ani netušila jak moc pro mě bude důležitý.
Ihned se z nás stali kamarádi a po zjištění, že bydlí nedaleko nás, jsme spolu trávili veškerý čas. Bylo to nezapomenutelné. Stavěli jsme si bunkr, jako, že to bude náš barák a že mi budeme manželé. Dětské sny :) domluvili jsme se, že budeme spolu chodit a že spolu budeme navždy. Moji rodiče ho měli moc rádi a jeho rodiče mě také. Vše se zdálo být dokonalé, kdo by tušil, že to překazí právě moji rodiče. Posledních pár měsíců se stále hádali, to jsem již byla ve druhé třídě. A nemohlo to skončit jinak než rozvodem, jenže to znamenalo ještě něco mnohem horšího, tedy mé stěhování. Když mi to mamka řekla, nevěřila jsem jí to, ale byla jsem ještě dítě, nemohla jsem nic dělat a tak jsme se týden na to stěhovali.
V jižních čechách jsme měli babičku a tak jsme šli k ní. Poznala jsem tam plno dalších přátel, ale nikdo mi Lukáše nenahradil. Půl roku jsem myslela jen na něj a psala mu dopisy, ale nevěděla jsem, že mu nikdy nedošli. Nechodili mi odpovědi a tak jsem na něj postupem času začala zapomínat, začala jsem se víc bavit s novými přáteli a trávila s nimi hrozně moc času.
Na konci 3. třídy mi ale mamka oznámila, že se stěhujeme zpět do západních čech, do stejného města, najednou se mi vybavili veškeré vzpomínky na Lukáše a hrozně jsem se zpět těšila, to jsem ale nevěděla, že se nestěhujeme na stejné místo, ale na opačnou stranu města, tajně jsem doufala, že ho potkám, ale postupem času mě naděje přešly a já si na hřišti našla nějaké kamarády a navíc jsem hrozně času trávila s Kamilou, mamčiny kamarádky dcerou. Byly to skvělé prázdniny. Po nástupu do školy jsem poznala Terezu, mou budoucí nejlepší kamarádku, ihned jsme si rozuměly a ještě ten den jsem šly spolu ven. Ve škole mě posadili k jednomu klukovi jménem Robin, ale byla jsem od Terky jen přes uličku.
Za 14 dní jsme seděli s Terkou a ještě holkami ze hřiště v parku za mým barákem na lavičce a já měla sebou kotě, jmenovalo se Micka, já vím, originální, našla jsem jí právě v tom parku a hrozně jsem jí chtěla a tak jsme se šly zeptat mamky jestli si ji můžu nechat, ale nedovolila to a navíc spěchala do práce. Šly jsme si sednout na hřiště a hrály si s Mickou, když přišel Honzík, prvňáček, kterého jsem poznala o prázdninách a s ním ještě nějaký kluk, který ale nešel na hřiště, zůstal sedět za rohem baráku. Měl kšiltovku a sluneční brýle a stále se mi zdál povědomí, myslela jsem, že je to Robin, ten se kterým jsem seděla a tak jsem si Honzíka zavolala a zeptala se kdo to je a on mi odpověděl, že jeho starší nevlastní bratr Lukáš. jen jsem kývla hlavou a dál už to neřešila, spletla jsem se no. Za hodinu už odbíjelo 6 a já musela jít domů, protože mi teta měla dovést mladšího brášku. Micku jsem se slzami v očích nechala na hřišti a všichni jsme odešli.
Když už byla brácha doma, poslala jsem ho si hrát do pokoje a já šla umýt nádobí, nikdo nebyl doma, mamka i její přítel byli v práci. Chvilku na to se ozval zvonek, brácha šel otevřít a pustil někoho nahoru, myslela jsem, že je to teta a tak jsem to neřešila a umývala dál. Z chodby jsem ale zaslechla tři klučičí hlasy, poznala jsem Honzíka a tak jsem jen naslouchala, co se děje, přinesli mi Micku!
"Neměla bys jí zapomínat, Kiki." řekl starší kluk a mě udivilo, odkud zná mé jméno a brášku nejspíš taky, protože se zeptal, jestli mě zná. Kluk odpověděl: "No nejdřív jsem si nebyl jistý, jestli je to pravda, ale když jsme šli zazvonit a já viděl jméno, najednou mi bylo jasné, že se nemýlím, tvá sestřička byla má první láska ve škole."
Jakmile jsem toto uslyšela, vypadl mi z ruky talíř a o zem se roztříštil. Všichni se šli podívat, co se děje, ale mě zajímal jen jeden a to ten nejstarší. Pro potvrzení jsem se zeptala, jestli se doopravdy jmenuje Lukáš ****** a on přikývl. Neodolala jsem a okamžitě ho objala, byl to ten nejlepší den, co si pamatuji. Pozvala jsem je dál, brácha s Honzíkem si šli hrát a my seděli v obýváku a povídali si. vyprávěl jak se jeho rodiče také rozvedli a jeho táta si našel Honzíkovo maminku a tak získal sourozence. Povídali jsme si až do osmi a pak šli domů. Do týdne jsem ho seznámila s Terkou a stala se z nás velká trojka, až do konce páté třídy jsme byli nejlepší kamarádi, nerozlučná trojka, každý nám to záviděl. Byly jsme každý den spolu, bylo to úžasné.
Ale poté přišlo to nejhorší. Mamka mi oznámila, že se budeme za dva týdny stěhovat (začátek velkých prázdnin). Zrovna jsem byla v páté třídě. A já to měla říct svým nejlepším přátelům. Za dva dny jsme seděli u Lukyho v obýváku a já jim co nejopatrněji oznámila, že se za necelé dva týdny stěhuji. Terka odešla na balkón a Luky do pokoje. Nevěděla jsem za kým jít dřív a nakonec jsem šla za Terkou. Terka brečela a já jí slíbila, že budeme ve spojení přes PC a mobil. Objaly jsme se a chvíli brečely, pak jsem šla za Lukym. Přišla jsem do jeho jindy uklizeného pokoje, vše bylo tentokrát rozházené a Luky zrovna odkopl tašku do školy, ale pak si mě všiml a přestal. Sedl si na postel a díval se do okna, sedla jsem si vedle něj a chytila ho za ruku, podíval se na mě vyčítavě a řekl: "Slíbila si, že už se nikdy nebudeš stěhovat."
Vysvětlila jsem mu, že s tím už nic nejde udělat a myslím, že to pochopil. Vrátili jsme se za Terkou a já je poprosila ať změníme téma, souhlasili, ale atmosféra byla hodně divná. Asi za dvě hodiny jsme zůstali s Lukym sami, seděli jsme vedle sebe mlčky. Pak jsem se z ničeho nic rozbrečela, objal mě a slíbil, že budeme navždy kamarádi a že počká než se vrátím.
Vše rychle uteklo a přišel den odjezdu. Měli jsme jet kolem jedenácté, v půl jedenácté jsem se sešla s Lukym a Terkou před mým barákem. Já a Terka jsme brečely jak mimina a všichni jsme si vyprávěli co jsme zažili a na co vzpomínáme. Ve čtvrt na dvanáct se objevil náš odvoz. Dalších deset minut trvalo, než odnosili naše věci a pak mi dali 5 minut na rozloučení. Nejdříve jsem objala Terku a obě jsme stále brečely. Nakonec jsem objala i Lukáše a on mi pošeptal: "Nezapomeň, počkám."
Nasedla jsem do auta, přitiskla ruku na okno a dívala se na ně. Poprvé v životě jsem viděla v Lukášovo očích slzy, poprosila jsem o zastavení auta a doběhla k nim, oba jsem je objala najednou, pošeptala jsem: "Mám Vás hrozně ráda." Auto zatroubilo a já musela jít.
Dívala jsem se za nimi celou dobu, dokud jsem na ně viděla. Víckrát už jsem je osobně nespatřila. Probrečela jsem hodně nocí a i teď po tolika letech čas od času brečím, protože mi chybí. S Terkou si někdy píšu na facebooku, ale s Lukym už ne, sice ho mám v přátelích, ale nemám odvahu mu napsat, už žije svůj život, do kterého já už nepatřím.

VÝZVA!!!!!!

Pokud chce někdo zde zveřejnit nějaký příběh, stačí mi jen napsat na email tynusha.sty@gmail.com  a já vám ho zveřejním, můžete si vybrat jestli k tomu chcete napsat jméno a nebo ne, pokud ne, zadám to tam anonimě, klidně pište a já Vám to sem hodím.