Tento příběh se stal před necelými 19 lety. Byl jeden velmi šťastný pár, dejme jim jméno Jana a Lukáš. Byli velmi mladí, Janě bylo necelých 18 let a Lukáš nedávno oslavil 20. narozeniny a nadevše se milovali. Jana nejvíce milovala jeho krásné modré oči, které byli tak pronikavé a záhadné, nikdy takové neviděla. Chodili spolu přes rok a jeden bez druhého si neuměli představit život, sdíleli spolu vše, i když bydleli každý v jiné části městečka. Měli neuvěřitelný vztah, Lukáš zpíval Janě skoro každý den písničku Pěkná, pěkná, pěkná, byla to jejich píseň a přesně vyslovovala jeho city.
Jednoho dne se Janě udělalo zle a už asi desátý den zvracela, ale ten den to bylo jiné, hodně jí bolelo břicho a tak jí maminka vzala k lékaři a důvod se ukázal co nevidět, Jana čekala miminko. Její maminka byla naštvaná a doma její nevlastní otec z toho také neměl zrovna radost, za to její mladší sourozenci z toho byly šťastní. Po pár dnech domácího vězení, které dostala, to mohla jít oznámit Lukášovi, co jí ale čekalo nikdy nezapomene. On jí začal přemlouvat ať si to nechá vzít, že jsou mladí na dítě, že prostě ještě dítě nechce, její pláč ho ale zastavil a objal jí a prosil ať nepláče. Janě se zdálo, že změnil názor a tak se uklidnila a po pár minutách pro ní přijela mamka a dovezla domů.
Ona viděla tu nechuť jejich rodičů k tomu, že jim po baráku chodí ještě nezletilá těhotná holka, vždyť měli teprve desetiletého kluka a už z nich má být babička a dědeček? Čím víc byla nucena sledovat jejich obličeje a čas od času vyslyšet jejich rozhovor o tom, že neví co dělat, tím víc je nenáviděla, že jí nepřáli to štěstí jako je mít miminko. Jana chápala, že je mladá, ale věřila, že to zvládne, vždyť má přece Lukáše. Jakmile na něj myslela, tím víc si přála být s ní. Proto když se jednoho dne pohádala s maminkou, rozhodla se, že uteče k Lukášovi a tak i další den udělala.
Lukáš ji přijal s otevřenou náručí, pár dní vše vypadalo skvěle, rodiče jí oznámili, že pokud tam chce být, tak ať si tam zůstane, věděla, že jsou naštvaní, ale už za nimi nechtěla. Jednoho dne se ale Lukášovi prosby o potrat vrátili zpět. Prosil, přemlouval a skoro až žadonil o to aby si nechala dítě vzít, ale Jana o tom nechtěla ani slyšet. Když ale po pár dnech proseb Lukáš neuspěl, asi se rozhodl, že to vezme do svých rukou. Nejdřív jako by omylem Janu praštil do břicha a to se opakovalo během tří dnů stále, Jana ho poté prokoukla a pohádali se, uprostřed hádky Lukáš přiběhl k ní a kopl ji do břicha a pak znova a znova, Jana nevěděla co dělat, kam uhnout, jak se bránit, bříško už měla celkem veliké a na malé se hrozně moc těšila, ale co chtěla víc? Lukáše a nebo miminko? Odpověď byla jasná, po Lukášovo surovém chování věděla, že chce víc to malé. A tak od něj utekla, nevěděla kam jít. Ale kam jinam by asi tak mohla jít 17tiletá dívka, která má velké trápení, samozřejmě, že za rodiči.
K jejímu údivu jí všichni objímali a děkovali za to, že se vrátila. A najednou bylo vše jinak, s rodiči si o všem promluvili a oni jí vysvětlili, že to není tak, že by to dítě nechtěli, ale jen měli strach z finanční stránky, už pětičlenná rodina je dost a navíc ještě miminko, ale řekli jí, že společně vše zvládnou. Jana ale stále myslela na to jak se k ní Lukáš choval, nechápala, kde se to v něm vzalo a hlavně se bála toho, že její miminko se narodí nějak postižené těmi ránami do břicha.
Ale mýlila se, v červnu roku 1995 se jí narodila krásná zdravá holčička a měla oči po tatínkovi, krásné modré, ty oči, které nadevše milovala a teď se na ně může koukat už přes 18 let denně. Lukáš malou viděl jen jednou, když jí byly dva roky, od té doby se neviděli a ještě před pár dny bych napsala, že si ani nepsali, nic. Ale holka ho chtěla moc poznat a náhodou našla jeho facebook, sice si nenapsali nic moc, ale holka mu nechce dát jen tak pokoj, protože po jeho poznání touží celý život a věří tomu, že není až tak zlý, vždyť byl na její maminku tak moc hodný, jen jednou ne. I ona by se chtěla dozvědět proč se tenkrát choval tak jak se choval. I holka i její maminka teď vědí, že se to jednou dozví, protože ona mu nedá pokoj dokud ho pořádně nepozná.
Žádné komentáře:
Okomentovat