Za svých 18 let života jsem poznala hodně lidí a mám hodně příběhů, šťastných i nešťastných, mých i cizích, které jsem slyšela nebo zažila a o ty bych se tady s Vámi chtěla podělit, nebudu psát žádné vymyšlené příběhy, jen pravou skutečnost, pozměním pouze soukromé údaje (jména, místo...)Snad si aspoň uvědomíte, že stojí za to žít a že ani jeden z Vašich životů není tak hrozný, aby nemohl být ještě horší.
pondělí 2. září 2013
Slzy můžou být i štěstí
Toto se nestalo mě, ale mé kamarádce, budeme jí říkat Kamila.
Kamile bylo 15 let, když se jí drogami předávkoval bratranec, její nejmilejší člověk, kterého v rodině měla, byl to spíš jako její bratr, který při ní vždy stál, jako jediný ji dokázal rozesmát a nikdy ji nenechal samotnou, když u sebe někoho potřebovala. Jejich vztah jim hodně lidí závidělo a mluvilo se o něm, její bratranec Petr byl o tři roky starší než ona a byl krásný, nejedna její kamarádka ho milovala.
Jednou přišla domů a když přišla do obýváku za ostatními, najednou všichni ztichli a koukali na ní tak smutně a lítostivě. Nechápala co se děje, dokud se neposadila a její tatínek jí řekl, že se Petr předávkoval drogami a zemřel.. Nemohla tomu uvěřit, život přece nemohl být tak krutý a vzít jí jediného člověka, kterému věřila a zbožňovala ho. Na pohřbu se zhroutila a probudila se až v nemocnici. Pořád ho všude viděla, přála si mu zavolat aby za ní přišel, ale nemohla.
Uplynuli dva dlouhé a smutné roky, když byla Kamila tak smutná a prostě v háji, že začala nejdříve kouřit, poté i pít a nakonec se přes marihuanu dostala až k tvrdým drogám. Našla si nové kamarády a s těmi předešlými nemluvila a nenáviděla všechny, které měla ráda, ještě když Petr žil. V rodině s nikým nemluvila, pouze gesty hlavou a občasným "hm". Všichni z ní byli nešťastní, ale nedokázali ji už ohlídat, jakmile jí něco zakázali, utekla z baráku klidně i na týden. Nikdo nevěděl s kým se stýká a kam chodí.
Jednou už její maminka měla toho chování tak akorát dost a dala jí facku a začala křičet, že prvních pár měsíců to trpěla, ale už to jsou dva roky a nic se nemění a tak, že ji pošle na psychiatrickou léčebnu, o tom ale nechtěla Kamila ani slyšet a tak si sbalila Petrovu fotku a její poslední dávky a utekla do skladiště, kde se předávkoval Petr. Sedla si na zem a začala plakat. Dívala se na Petrovu fotku a při tom si připravovala její poslední a smrtelnou dávku. "Jdu za Tebou" řekla a podívala se ke dveřím, kde se jí zdálo, že se ukazuje stín v jediné ozářené části budovy. A najednou ho uviděla, Petr k ní šel běžel a volal její jméno, vypadalo to tak skutečně..... To, že je to doopravdy skutečné poznala až když se jeho ruce dotkli jejích při vyražení jehly z ruky.
"Ty jsi mrtvý." řekla nechápavě, on se jen usmál tím úsměvem, který z ní vždy vyhodil veškerou bolest. Posadil se vedle ní a začal vyprávět o tom jak párkrát zkusil s kámoši nějaké drogy a jednou je u něj našla jeho mamka a poslala ho na léčení, styděla se za to, že její syn bere drogy, chtěla raději aby byl mrtvý a pro ní najednou byl a tak všem řekla, že se předávkoval a zemřel, jenže on byl mezitím na léčení jen pár kilometrů od ní. Kamila brečela v jeho objetí a nemohla uvěřit tomu, že bůh vyslechl její přání a Petra jí vrátil. Vysvětlil jí ještě, že ho dnes pustili a že jel rovnou odtamtud k nim, kde musel to samé vysvětlovat znovu a její maminka mu pak vyprávěla co se děje a tak ji šel rychle hledat ať neudělá nějakou blbost. Jako první místo, které ho napadlo, bylo právě místo jeho údajné smrti a tam ji i našel.
Kamila strávila 3 měsíce na psychiatrické léčebně, kam za ní Petr dojížděl 4x do týdne. Dnes je jí už 20, s Petrem si společně koupili rodinný barák, kde jsou dva byty, v jednom bydlí Petr s manželkou, která je v 6. měsíci těhotenství. Kamila úspěšně odmaturovala na veterinární škole, kde zvládla všechny předměty dohnat a teď je zasnoubená s jejím přítelem, se kterým se znají už 7 let, byl mezi těma na které se Kamila vykašlala, vše jí odpustil a projevil svou lásku.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)

Žádné komentáře:
Okomentovat