Nebudu Vám tady vyprávět něco, čemu se doopravdy zasmějete. Smysl příběhu je pravé přátelství.
Už je to tři roky nazpátek, co jsem se stěhovala k babičce, přes půlku republiky od mého v tu dobu současného bydliště. Bylo to mé rozhodnutí, chtěla jsem pryč, už si nepamatuji z jakého důvodu, ale prostě jsem se rozhodla dát si 2 ze 3 přihlášek na střední do blízkosti babiččina domu, přijata jsem byla na všechny 3, i na tu v mém bydlišti. Mamka věděla, že si vyberu tu co je u babičky, mluvili jsme o tom spolu často a já tak i udělala, věděla jsem, že mi celé mé město bude chybět, ale musela jsem se něčeho vzdát, chtěla jsem začít nový život.
Čím víc se blížili prázdniny, tím víc jsem se stresovala, někteří přátelé nevěděli, že odjíždím a bylo na mě jim to povědět a navíc mě čekalo loučení se základkou a do toho se mi taky zrovna nechtělo. A najednou byl konec června, poslední den na základce, rozlučka večer a za tři dny mě čekal odjezd. Bylo na čase to říct i zbytku přátel a tak jsem si nejprve zavolala ty starší kamarády (3 kamarádky a 1 kamaráda, v tu dobu to byla má parta) a při sezení na lavičce jsem jim to oznámila, nebyli z toho zrovna nadšení, ale už se nedalo nic dělat a tak se rozhodli aspoň uspořádat rozlučkový stanování a tak jsme šli. Bylo to skvělé, kecali jsme dlouho do noci a neustále se smáli a vzpomínali, bylo to skvělé, dokud se nešlo spát. Náhle mě to chytilo a bylo mi do pláče, brečely jsme s mou nejlepší kamarádkou hrozně dlouho, dokud jsme neusnuly. Měla jsem ještě jednu partu, byla to parta o dva roky starších kluků a ti šli ten večer chlastat, protože je jedna holčina, co s námi stanovala nenáviděla a tak jsem jim řekla, že se rozloučíme o den později a oni to vzali asi doslova. Kolem čtvrté ráno mě probudil zvláštní šramot, myslela jsem, že je to nějaké zvíře, dokud se nám stan nesložil nad hlavami, všechny nás to probudilo, rozespalý jsme z venku slyšeli muziku a tak jsme hledali v té plachtě východ ven. jakmile jsme všichni vystrkali hlavy, viděli jsme před sebou tři lidi převlečené za kuřata, kteří tančili a zpívali stále dokola větu:,,Sbohem naše milovaná, budeš nám chybět." Byla to ta druhá parta a najednou jsme se všichni smáli, vylezli jsme ven a posedali na lavičky, všichni společně a kecali zase se smáli, dokonce i ta kamarádka, co je neměla ráda, si s nimi rozuměla. Byl to jak splněný sen, zasmála jsem se od srdce, v tak těžký den mého života.
Poté jsme se rozhodli, že uklidíme stan a při úklidu jsme našli 2 zlomené tyčky a natrženou plachtu, a tak skončili dvě hodiny splněného snu :D Ten stan totiž patřil právě té kamarádce, co je neměla ráda a tak je zase opět nenáviděla a vydrželo to do dnes a rádi na to vzpomínáme.
Žádné komentáře:
Okomentovat